Před deseti lety: Neplánované početí s pitomcem, který se o dítě nezajímal, ani ho nenapadlo mi něco přispět, zahýbal mi kde mohl, ale přesto se mnou bydlel a otravoval mi život. Dokončovala jsem vysokou, po nocích psala diplomku, rodina daleko, partner zlý a k ničemu a do toho jsem měla přes pracovní dny druhé mimino na hlídání, abych měla aspoň nějaké peníze. U nás v bytě jsem musela z finančních důvodů pronajmout pokoj kamarádů. Z toho plynula naprosto neukočírovatelná domácnost, protože kamarádi měli bujarý studentský život a neustále ve společných prostorech vytvářeli nehygienický nepořádek, co ani v chlívě nemají. Na základě toho jsem jim musela říct, ať se odstěhují a oni mě léta upřímně nenáviděli.
Po deseti letech: Mám fajn manžela (někoho úplně jiného samozřejmě), zdravé a celkem bezproblémové děti, hezké bydlení, fajn vztahy s lidmi kolem sebe (dokonce i s bývalým pitomcem spolu vycházíme a máme se rádi), dobrou práci, na které mi hodně záleží, a která mě hodně baví, školu dávno hotovou a jako třešinka na dortu - i s těmi bývalými spolubydlícími jsme si to vyříkali, protože jakmile si sami pořídili děti, tak pochopili, o čem to tehdy bylo a stýkáme se dál.
Pane Bože díky.