Lidé mají především strach - co bude, a jsou svázáni pouty, které tvoří i mínění okolí. Je velice nesnadné s z těch pout dostat.. Nedá se to vysvětlit, to je na dlouho psychoterapii..

Sama bych nikomu neřekla - odejdi, to si musí každý v hlavě srovnat sám a rozhodnutí je také na něm - ale mluvila bych s ním.. snažila bych se mu pomoci, aby prohlédl.. ten člověk totiž potřebuje pomoc, to není o tom pokrčit ramena a tím "já mu (jí) to říkala, komu není rady, tomu není pomoci"..

Ten člověk je nešťastný a nemůže.. je svázaný psychickými pouty.