Náš starší měl tedy jen péči matky a žádné vzruchy od sourozenců a od šesti týdnů spal celou noc a naprostou většinu dne, a když byl vzhůru, tak rozdával úsměvy na všechny strany. Teď je z něj lehce neurotický puberťák.

Mladší se všemi vzruchy od bratra pořád řval, ve dne v noci. Měl reflux, takže chápu, že mu asi nebylo do zpěvu. A nebudu ani psát, jak dlouho mu to vydrželo, ale nebylo to v řádu týdnů ani měsíců. Přežili jsem všichni, teď je z něj usměvavý, trochu úzkostlivý chlapeček. A cvičila jsem s ním do roku Vojtovku, to by mě zajímalo, jak to na ta miminka působí po psychické stránce, podle mě nic moc.