Měla jsem takto uplakanou dceru. Vyčerpáním jsem z ní už někdy v noci brečela taky. Ona teda ani neublinkávala, žádný známky diskomfortu, přibírala úžasně, žádné alergie. První tři měsíce byly strašné, dítě neustále propnuté do "luku", řvoucí, lapající po dechu. Pak do roka pořád častý řev a pláč. Po roce jak když utne, začala krásně žvatlat, neustále komunikovala, pořád se o vše zajímala. No a teď je z ní naprosto úžasná, chytrá slečna bez jakýchkoliv problémů (kromě běžných, že je lajdák a bordelář), "v kolektivu oblíbená". Je určitě citlivější, ale dokáže to v pohodě zvládnout, je fakt, že nesnáší tmu a být sama. To jí zůstalo, prostě musí s ní být aspoň pes.