Ahoj. Tak jen pro ukončení mého tématu. Mam to za sebou. Nastupovala jsem v úterý, ale nic se nedělo, měli objednané ty tyčinky, ale bohužel nedorazili, doktor se přišel omluvit, tak jsem tam byla zbytečně den navíc. Ve středu ráno v 8 hodin mi zavedli tabletku na změkčení čípku, a ve 14:00 si pro mě konečně přišel doktor, že zavede ty tyčinky, čípek byl měkký, podařilo se mu zavést tři. Čekalo se do rána, tyčinky pěkně naboptnali a hrdlo otevřeli, doktor zavedl kolem 10 hodiny tabletku na vyvolání a teď teprve začala ta "sranda", přišla sestra, asi po hodině, ale porad nic. Upozorňuji, že jsem za sebou žádný porod neměla, tudíž jsem neměla ani páru o tom co jsou kontrakce. Za další hodinu už jsem cítila bolesti, tak jsem šla na sesternu říct, že už to asi začíná a jestli můžu dostat něco proti bolesti. Řekla, že ne, že zavolá doktora, ten mě vysetril a poslal zpět na pokoj a nakonec mi dali dvojitou dávku injekce proti bolesti, jenomže já za další hodinu lezla bolesti po zdi, zakouslá do polštáře, takovou bolest jsem nezažila, a to jsem ještě měla tu injekci, to nevím jak by to bolelo bez ní a ani si to raději nechci představit. To už jsem se sotva doplazila na sesternu, a řekla jsem ať zavolá doktora, že už to nejde vydržet, další vyšetření, doktor rozhodl, že půjdeme na sál, ať mě jdou sestřičky připravit
Jenže jak jsem slezla z kozy, tak že mě cosi vyjelo a já začala plasit a brečet, ale nikdy nezapomenu na tu úlevu od kontrakci, myslela jsem, že miminko, nechtěla jsem to ani chytit, ani na to koukat, jen jsem řvala na sestru co to je, jestli je to miminko, řekla ze ne, no a pak už to šlo hrozne rychle, svlekali mě v ambulanci, všichni tam začali litat, nohy obvazovali na sále, papír se souhlasem s narkozou jsem podepisovala také až na sále jaky to byl fofr, pak už jsem jen cítila jak usínám
Po probuzení jsem začala brečet a ještě víc, když jsem spatřila manžela, uvědomila jsem si, že je po všem, že moje malá princezna už je v nebicku. Personál i doktor byli velice milí a doktor při propuštění konstatoval, tak nashledanou a příště už na novorozeneckém, myslím, že už jste si všechnu smůlu vybrala a teď už vás čeká jen to dobré. Upřímně taky doufám. Je to za mnou a po tom všem cítím velkou úlevu, oproti té bolesti, kterou jsem prožívala poslední týden. Děkuji za vaše příběhy a podporu.