Já nevím Martino, vybaveno 2-3 letým dítkem jdeš na hřiště. Dítě se napřed odmítne obléct - jdete tak,jak je, nebo převlíkáš za řevu? Pak odmítne odejít, dobře souhlasíš a dítě ti vzápětí udělá scénu, že vlastně jít chce, tedy vyjdeš s uřvaným dítětem, které vzápětí běží do silnice, s řevem ho odvlečeš, pak pro změnu nechce jít vůbec, stojí nebo leží, vzteká se. Pak se uklidní a míří úplně jinam, s úsměvem na rtu jdeš za ním? Pak se začne vztekat, proč ještě nejste na hřišti, i když celou dobu jdete tam, kam chtělo a snaha vysvětlit, že tato cesta na hřiště nevede, byla. Další hysterák s válením po zemi. Případně se rozběhne pryč od tebe a vzápětí zakopne a rozrazí si ret(nebo cokoli). Když ho vezmeš do náruče ve snaze ho uchlácholit, tak tě začne mlátit a rvát se ven. Když ho postavíš, tak se na tebe začne věšet a chce zase do náruče. když ho zvedne, tak chce vzápětí zase na zem, pak opět začne řev, proč ještě nejste na tom hřišti.....V různých variantách furt dokola. Když se ti podaří dosáhnout stavu, kdy poslední hodinu neřvalo ani nemělo hysterák(případně dojít na to hřiště), jsi skoro šťastná a je ti jasné, že každou minutou se nějaký blíží. Pokud to bude jen malý spor nebo žádost o pití, ketrou můžeš snadno vyřešit, pohoda se prodlužuje. Spor přijde v momentě, kdy se rozhodneš jít domů. Absolvuješ vše znovu. A potm se dočteš, jak máš nastavit mantinely, jak nemáš dítku ustupovat a že na konflikt muí být dva.