Jednak pod vlivem příruček, že se má chválit, jsem chválila a druhak (jo já vím že se má používat jednak), jsem byla tak šťastná, když se něco povedlo ve všem tom vztekání, že jsem přímo jasala. Dcera nemá sourozence, takže jsem pořád oprdelkovala kolem ní, i když se zrovna nevztekala, protože to mě naopak bavilo mnohem víc. Takže nějak nechápu, proč nevycítila, jak moc jsem v takových chvílích spokojená, že by jich mohlo být víc.