To jsi popsala docela výstižně.

Já měla tu výhodu, že dítka do tří let byla zvyklá jezdit venku jedině na kočárku, přikšírovaná, z toho jsem neustoupila ani jednou, takže na to byli zvyklí a ani je nenapadlo, že by to mohlo být jinak.

Oblíkání je stresová situace, měli jsme na to básničku / písničku už od mimina, takže podmíněný reflex, aby mi nastavovlai končetiny, zásada je co nejjednodušší oděv, který jde oblíkat lehce.

Na řev nereagovat a neměnit své chování - což je převelice těžké, ale účinné, hovořit s dítětem vlídně, i když se vzteká - a stejně vlídně, když se nevzteká. Zkouška nervů.