Zakladem je tvuj klid. Deti rvou, vztekaji se , to je normalni, nekdo vic, nekdo min.
Resila jsem tak, ze jsem dite odnesla. Nekdy extrem - pres kazde rameno jedno dvojce, v kazde ruce navic motorku a obcas i nejakou drobnou tasku. Svobodne jezdily na motorkach jen tam, kde nejezdi auta.
Netahala jsem za ruku - boli, bala jsem se, ze bych ublizila. Odneseni je jistota, funguje. Navic, kdyz neni odezva ani silou ci vztekem zvladnutelna situace, dite rychle vyskrta energii.
Nastavit jen ty hranice, ktere jsi schopna systematicky a zasadne vyzadovat a ukontrolovat - bez vyjimek. Staci jich malo.
Pomaha hodne souhlasit s ditetem - to je v poradku, ze nechces, nebavi te atd., ale udelat to stejne musis.
Klid, nejecet, nebit, dite se zbytecne boji, nefunguje to tak, jak by si clovek predstavoval. Vydat pokyn, v pripade neuposlechnuti odnest.