Blizko, já myslím, že my si pořádně neuvědomujeme celou tu vaši situaci. Vidíme vás jako ty dva zábavné milé hostitele, jací jste byli před dvěma lety. Já vím, že chemotrapie není žádná legrace, ale až teprve teď, po tvém posledním příspěvku, mi to došlo. Ty tady občas napíšeš, jak zase zkoušíte něco nového, že se něco zhoršilo, jinde zlepšilo, nějaké vyšetření, ale zároveň hned dodáš, jak se držíte, jak pečete chleba, děláte sýr, občas nějakou dovolenou...prostě mi vůbec nedošlo, i když jsem to zažila, že člověk, který prochází chemoterapi, je někdy rád, že vydrží sedět na gauči. A že by si měl i hodně dávat pozor na společnost a imunitu. A vy nejste jenom v procesu chemoterapie, vy jich už máte za sebou nepočítaně, operaci, další druhy léčby...prostě teprve teď mi tvůj příspěvek došel, teprve teď jsem si uvědomila, jak na tom doopravdy jste. A samozřejmě úplně chápu, že se vám nechce nikam cestovat a je mi líto, že to od nás asi vyznělo jako hloupé a neuvážené přesvědčování. Strašně moc doufám, že se třeba za další dva roky sejdeme, teď ale asi bude lepší, abyste byli spolu, v klidu. To, že jste nás hostili předloni, byl úžasný výkon a to jste byli plní síly. Moc na vás myslím a věřím jenom v to nejlepší.