pro syna byl také vše problém, ale z jiného důvodu, byl neskutečně vzteklý. Co se týkalo školy a dalších povinností, tak to prostě dělat musel i když se vztekal až se zalykal. CO se týkalo věcí, co sám chtěl, ale nebyl ochotný pro to něco udělat, tak prostě nebyly. Věci neutrální - tedy dojít/nedojít do krámu ( příklad) pro běžný nákup - do toho jsem ho nenutila, za ty scény mi to nestálo. Uklidnilo se to tak v cca 11 ti letech.
Tu vzteklost v sobě má doteď, ale protože už má mozek dozrálejší, tak se s ním dá normálně mluvit, normálně funguje, je naprosto samostatný, udělá, co je potřeba.
Na Tvém místě bych se syna nechala ještě trochu dozrát s tím, že bude mít určeno, co se musí a přes co nejede vlak ( škola) a postupně přidávat povinnosti tak, jak bude zvládat.
Pokud si pamatuji - na špatné se rychle zapomíná - tak v 8 mi letech byl syn nesamostatné dítě, co nezná ani hodiny
- při srovnání se starší dcerou to byl "prvok" . Dneska je ok, je mu 14.