Margotko, souhlas s tim psychologem.
Jako vazne.
Mam ted cerstvou zkušenost se synkem, náhodou jsme se dostali k psycholozce (diagnostikovala mu uzkostnou poruchu) a ta mi rekla, kdyz jsem ji vylicila trampoty se synkem uz od narozeni, a ze o tom vsem detska dr vedeka, ze pry uz nas mela pediatra davno někam poslat.

Nas junior byl od narozeni naprosto neuveritelny temer ve vsem. Jako miminko téměř nespal, plakal při každé zmene, oblékání, koupání, vyndavani z vany.. jako batole byl priserny, utíkal, vztekal se, nerespektoval proste NE (ostatne to je dodnes), vsechno se mu muselo podrobne vysvetlit. Navic to bylo total nezraci dite... umel hodně brzy všechny mozne dovednosti (napr. Od 18-ti mes cela abeceda a cisla 0-9 a podobne lahudky). Dodnes, je mu 9 let nesnasi jakekoli zmeny v planu, a pokud se srane neco, s cim nepočítá, nese to dosti nelibe...

Od tech cca 2 let mi na nej zabiralo pevne objeti, az jako kouzelne. Taky jsem ho hodne chválila, az prehnane, jsko stylem: tak, ted pujdeme k vytahu, no ty jsi sikulka, ty jdes krasne pomalu..a zmacknes tlacitko, vid, no t to pekne umis... a ted pujdeme po schodech dolu, tak, pekne se umis drzet zabradli, maminka se drzi stejne jako ty... a takhle furt.. pusu jsem nezavrela...

Ted máme holcicku 21 mesicu, a to je tak neuveritelne pohodove, usměvave a spolupracujici dite, ze jsem z toho uplne vedle. Mam ji zrejme ta odměnu...