To není o vzájemném lhaní, ale o navození situace naruby - která pomůže pochopit dítěti prožitek toho, komu lže. Není to o oplácení stejnou kartou. Přijde mi to lepší než stokrát vysvětlovat to samé, za stavu, že dítě to zpětně uzná, ale příště mu chybí vnitřní důvod. Ten vlastní prožitek důvodem je.
Např. na situaci, že dítě potřebuje do školy tužku - se dohodnout, že mu ji koupím a následně přijdu bez ní. Pak situaci rozebereme, vysvětlím mu, že to je to samé, jako když on mi slíbil, že něco dojde nakoupit....a ve výsledku jdu s ním ještě ten den tužku koupit a společně to dáme do pořádku. Předtím ale proberu situaci,jak se cítí, když na mě spoléhal a ono to nefunguje. Stojí to čas navíc, ale dle mého je to nad všechna teoretická vysvětlování. Při dalším problému je na čem stavět, to dítě pak chápe doopravdy pocity druhého.