Mám pocit, že se stále snažím skloubit věci ke spokojenosti všech a stejně je vždycky někdo naštvanej, pochopitelně na mě.....
Mám děti ve střídavce, přítele i mamku co od nás bydlí 70km, takže s oběma je kontakt omezený. K tomu mám babičku, která je sama a bydlí ode mě 120km. A všichni by rádi, abychom se viděli co nejčastěji, což chápu a taky bych ráda, ale ne vždy to jde. K mámě jezdíme každých 14dní na víkend, jenže konkrétní situace co nastala teď... Minulý víkend (tedy můj víkend je každý druhý) jsme s přítelem a dětmi byli pryč, takže k mámě máme jet až po měsíci, jneže do toho je potřeba jet za babičkou (práce která nepočká a taky je tam babi pořád sama). Vymyslela jsem, že se stavím u mámy v pátek, na víkend pojedu s přítelem k babičce a aby viděla máma děti dýl, než páteční večer, ty za mnou doveze segra až v sobotu večer.
Přesto mi máti včera naštvaně sdělila, že jí to teda vadí, že nás měsíc neviděla a že jestli je nutné k babičce jezdit ... No a to je jen modelový příklad, stejné situace nastávají i přítel versus matka atd....
Je to hrozně vyčerpávající a nevím moc jak to řešit. Za chvilku začnou remcat ještě děti a to už mě trefí šlak......