Ještě jenom douška k péči o starou babičku: nechci to bagatelizovat, starý člověk si zaslouží respekt jako kdokoliv jiný a i podporu a péči, ale buď opatrná v tom, co se "nastaví jako default". Já jsem pomalu před dvaceti lety udělala chybu, že jsem pokládala prarodiče za staré a loučící se se životem, takže libovolný jejich rozmar mi přišlo vhodné vyplnit, když je to možná už naposled...no, dneska je jim přes devadesát a objektivně viděno mají sil víc než já. Především na vymýšlení, jak s lidmi cvičit. Velké děti je nemůžou ani cítit a odcházejí z domova, když je sem muž veze, a já už nemám jak je přinutit ke zdvořilosti, protože argument "že je to třeba už naposled" v nich vybudí akorát záchvat sardonického smíchu.