Vidíš, a já to zkažené jídlo považuji za velký error těch, co v bytě byli potom, co paní odešla do nemocnice; když byl v naší rodině v nemocnici někdo, kdo bydlí sám, řeší se netrvanlivé jídlo a zalévání kytek jako první, aby člověk se po návratu nemusel hrabat ničím hnijícím. A po smrti taky považuji za úkol prvních, kdo se do bytu dostanou, zajistit vyhození toho, co "pracuje", a vystěhování kytek třeba na chodbu domu nebo k sousedům po dohodě... Kytky jsou pro mě živá příroda, o tu se pečuje. (Samozřejmě, zvíře by bylo horší.)