Pomalu, ale jistě. Prostě má ráda jídlo, není vůbec vybíravá, nejí snad jen pár věcí. Odmala je oproti vrstevníkům o něco větší a teď s hrůzou sleduju, že už z ní začíná být takový macatý „koblížek“. Jako bych viděla sebe v jejím věku… A nechci dopustit, aby měla jednou ze svého vzhledu takový mindrák jako já.
Jenže co s tím? Vařím zdravě, odmítám dávat sladkosti (aspoň ne v takovém množství, jaké by si ona představovala) a podobné hnusy, volný čas se snažím trávit s oběma dětmi aktivně. A co dál?
Bojím se, že mi jednou vyčte, proč jsem tohle vůbec dopustila, a že se bude trápit tím, jak vypadá. Jinak je to moc krásná holka. Nechci jí ničit sebevědomí ani deptat poznámkami ohledně toho, jak vypadá, ale náznaky taky zrovna nezabírají a nějak nevím, jak na to – taktně, ale zároveň důrazně. Co byste radili? Je jí teprve šest, tak snad ještě není pozdě s tím něco udělat.