Podle mě je v tom psychika, jednak tím, že hodně jí, zajídá stres, a jednak její tělo ve stresu špatně tráví. Ten stres nemusí být nijak zjevný, právě proto, že jsme ve stresu pořád, tak už to tak nějak přestaneme vnímat. Tohle může znít trochu ezotericky, ale docela věřím tomu, že s velkou dávkou stresu se už narodíme, "ukládá" se v buňkách. No a potom frmol života kolem nás, ne zrovna růžová rodinná situace... Víš, jak tělo reaguje na stres? Nastaví se do modu "útok nebo útěk", to znamená, že "odstaví" orgány, které k tomu zrovna nepotřebuje, včetně trávícího traktu, a žene krev/kyslík/energii do svalů, jejichž aktivita je v tu chvíli životně důležitá. Po dlouhá tisíciletí byl stres velmi krátkodobou záležitostí, chvilkovým, okamžitým ohrožením, takže tělo si řekne, že tu potravu holt stráví o něco později. Ale naše generace je v permanentním stresu (na který evoluce nedokáže tak rychle reagovat), proto jsme navzdory pokrokům v medicíně tak nemocní. Takže moje rada zní - klid, nějakou klidovou terapii, pro dítě možná nějakou jógu...?

V naší rodině máme holčičku, bude jí 7, která má 127 cm/34 kg, ona i dost sportuje, je pohybově šikovná, ale prostě je žravá. Její rodiče se před časem rozešli, tuším, že i to je něco, co je nucena zpracovávat...