Tedy ač jsem nebyla schopná dočíst celou diskuzi musím přiznat, že mě z jednání zakladatelky docela mrazí...
Vaše chování a jednání zcela překračuje meze a kdo by se tu měl chytit za nos jste jedině vy. Aniž byste dala možnost druhé straně celou věc vysvětlit, aniž byste dala možnost nějaké třetí nezaujaté straně věc posoudit, vyjedete po jiném dítěti a vyhrožujete mu a jeho rodině.
Nezlehčuji jednání onoho kluka, ale vaše reakce je naprosto kontraproduktivní. Děláte to samé, co onen kluk a ještě k tomu používáte moc dospělého.
Pokud byste chtěla věc opravdu řešit, zajdete za třídní, za ředitelem a necháte mluvit všechny strany.
Ale takto mi přijde, že se zastáváte svého dítěte stylem moje dítě by nikdy..., i když pravda může být jinde. Nehledě na citlivý věk, ve kterém děti jsou a jak si můžou věc vysvětlovat a převracet podle svého. A potom je na nás rodičích, abychom jejich pohled změnili, poupravili, odhalili jiné možnosti.
Dcera měla ve škole problém, mě se dušovala, že jednala spravedlivě, že za to nemůže. Ano, v podstatě jednala spravedlivě, ale nevhodným způsobem. A ač bych pro svou dceru dýchala /nebo možná právě proto/, tak jsem ji musela ukázat, v čem jednala nesprávně i za cenu, že byla v tu chvíli raněná, dotčená a naštvaná.
Protože pokud bych to neudělala, bude z ní vyrůstat člověk, který si bude myslet, že je neomylný, člověk, který si může dovolit věci, které nejsou v pořádku ani pokud si je po svém dobře zdůvodní a ublížila bych takovou opičí láskou hlavně jí.
Takže pokud chcete opravdu pomoc dceři, začněte u sebe. A já jen doufám, že se k mému dítěti nikdy nepřiřítí dospělák a nezačne ho šikanovat třeba za to, že se nekamarádí s Mařenkou nebo se špatně podívalo na Jendu....