Žádnou změnu necítím a zrovna dnes mám náladu, kdy si říkám, že jsem přesně tam, kde před 11 lety, když jsem sem začala chodit. Unavuje mě, že dělám pořád stejné chyby, že některé návyky nezměním, i když mě ničí. Můj životní pocit je s malou přestávkou pořád stejný. Kolem narození prvního dítěte a tak do 3 let druhého jsem měla pocit, že je vše, tak jak má být. Teď se už zase plácám.