Spíš než bych byla naštvaná, tak mě to uvnitř bolí. Cítím to jako aroganci a odsouzení. Nechci to příliš rozepisovat, jde o to, že zubařka nás opět tlačila do fixních rovnátek, trvala jsem na vyndavacích, samozřejmě hlavní roli hraje cena, která by se vyšplhala minimálně k 30 000 Kč v té celkové výši. Zubařka byla nepříjemná, pokoušela jsem se jí vysvětlit naší situaci, že máme dvě další děti na školách a ona mi na to odpověděla, že to je věc priorit. Doprčic, ale vždyť děti jsou pro mě priorita. Kdybych nechtěla, aby měl syn rovný zuby, tak se na to přeci úplně vykašlu. Kdybych nechtěla, aby z dětí něco bylo, tak je ženu na učńák a co nejdřív vydělávat. Kdybych je nechtěla ochránit, tak je všechny nenechám očkovat proti klíšťovce, kdyby mi bylo jedno, co jí, tak se nesnažíme žít a vařit přiměřeně zdravě. Kdyby pro mě děti nebyly priorita, tak se tolik nestresuju, aby měly v normálních mezích vše, co jim bude ku prospěchu a tím nemyslím mobily, tablety, značkový věci atd. Tak jak může ženská, která o nás nic neví, kázat něco o prioritách.

Co je pro vás prioritní co se dětí týče?