Já si jen říkám, že kdyby........., tak jsem mohla mít dětí víc. Ale zaplať bohu za ty, co mám - jsou takový, jaký jsou a přišly v době, kdy měly přijít - všechno jinak by asi bylo špatně.
Naši teda neřekli, že litují, ale vyprávěli jako vtip, že když máma zjistila, že je se mnou těhotná, co všechno prováděla, aby potratila - a já se držela.
Hrozně mě to zasáhlo a dlouho jsem se s tím nemohla vyrovnat - mne nechtěli a mé sourozence ano - tohle by žádný dítě nemělo slyšet.
U mých dětí to zas bylo obráceně - o jedno jsem poměrně pozdě přišla a tak hlavně u dcery jsem měla pořád nerva, abych o ni nepřišla - takže jsem víc jak polovinu těhotenství strávila v nemocnici. A u dalších dětí mě každý vybočení z normálu vyděsilo a přivedlo k panice, že co když zase.