Moje dcery byly drobné a v MHD jsem si je často brala na klín nebo jsem je nechávala sedět, když jsem měla tašku, tu jsem si pokládala vedle nich.
Pětileté dítě - velikosti těch mých - totiž nemá moc šanci se v plném autobuse něčeho rozumně chytit, neprobojuje-li se ke svislé tyči; hlavu má ve výši zadku či rozkroku vyšších mužů kolem, nehledě na to, že se na mě (a potažmo na to dítě) lidi tlačili, když jaksi neviděli, proč se nehnu kousek dál... Naštěstí jsme v tom věku jezdívali obvykle mimo špičku, takže podobné cesty byly ojedinělé, i tak je mladší dcera upřímně nenáviděla a já se jí nedivím.