Když jsem se před nějakým časem pídila po podrobnějších informacích o ADD, našel mi vyhledávač článek a potažmo stránky paní Marji Volemanové - www.red-tulip.cz. Ta souvislost mě zaujala a vypadá celkem věrohodně, navíc je kauzální, takže případná terapie odstraňuje příčiny potíží, což je mi sympatické. Teď jsem se k tomu vrátila a přečetla jsem si její bakalářskou práci (Volemanová, M: Primární reflexy, opomíjený faktor poruch učení), kde jsou uvedeny podrobně příznaky přetrvávání jednotlivých reflexů a taky tři kazuistiky. Připadá mi to úžasné - během cca 12-18 měsíců tzv. neuro-vývojové terapie se podařilo u těch dětí příslušné přetrvávající reflexy téměř zrušit, a potíže výrazně ustoupily. Terapie spočívá v úvodním vyšetření a kontrole jednou za 6-8 týdnů, stojí to nějaké peníze, ale když si představím, jak by se dětem s těmito potížemi žilo lépe, nejsou to zas tak závratné částky. Časová náročnost kromě vyšetření a kontrol obnáší každodenní desetiminutové cvičení. Skoro každý den nás stojí nemalé úsilí, dokopat synka k logopedickému cvičení, a teď by navíc měl tohle. Ale jeho logopedické potíže souvisí se špatnou motorikou mluvidel a pozorností, čehož příčinou by právě mohly být přetrvávající primární reflexy, a v tom případě by toto cvičení účinně, ba mnohem účinněji řešilo i jeho špatnou výslovnost.

Syn má údajně ADD a dyspraxii, asi spíš slabší formy, ale spektrum potíží je dost široké. Není to nic, s čím by se nedalo žít, ale zase je škoda žít s těmito trápeními, když by mu cílená terapie v reálném čase dokázala pomoct. Z příznaků uvedených u každého primárního reflexu jich splňuje 50-100%, u některých jsem si jistá, jiné by odhalilo vyšetření.

Našla jsem taky bakalářskou práci paní Elišky Čechové, která některé z těch reflexů testovala ve třech prvních třídách ZŠ, a dobrala se závěru, že u 70% dětí přetrvává některý z primárních reflexů, přičemž u cca třetiny dětí jsou potíže velmi výrazné, zvlášť pokud přetrvává více reflexů a potíže se kumulují. V obou bakalářkách jsou více či méně podrobně popsány motorické testy, tak se chystám některé z nich na synovi a pro srovnání i na dceři vyzkoušet.

Marja Volemanová pochází z Nizozemska, na svém webu píše, že neuro-vývojová terapie je v Nizozemí i v jiných zemích (např. i Maďarsku či Polsku) známa a využívána, jen u nás je nová. Pravda je, že jsem nenašla kromě ní nikoho jiného, kdo by se touto teorií a terapií zabýval, byť tedy jsem pochopila, že ona pořádá kurzy, takže snad školí další terapeuty. Napsala i knihu, která je rozsáhlejší než ta závěrečná práce, ale zřejmě se nedá prohlédnout v knihkupectví a je k dostání jen na objednání přímo od ní. Mezi odkazy jsem našla ještě jednu diplomku, tu si teprve přečtu (Pulterová, Lucie: Užití neuro-vývojové terapie v tělesné výchově).

Chtěla bych touto cestou najít někoho, kdo má s touto teorií a terapií nějakou zkušenost, klidně i zprostředkovanou. Mně se to líbí a i bych to zkusila, i když logisticky to nebude nejjednodušší. Ale přece jen bych ráda sehnala další informace, zejména jaká je účinnost léčby - jestli zabírá u všech dětí. Třeba Veveru by o tom mohla něco vědět . Vy, co máte děti s AD(H)D a/nebo SPU a navštěvujete s nimi nějaké odborníky, doporučili vám někdy něco takového nebo zmínili se vůbec o možnosti souvislosti primárních reflexů a těchto poruch? Mám pocit, že doporučují tak akorát režimová opatření, eventuelně nějaké nácviky a behaviorální terapie, stimulující léky, biofeedback. Je tohle opravdu tak nové, že o tom nevědí? (Ty publikace pocházejí z posledních dvou, tří let).