Většinou sem nelezu s příliš osobníma a bolavýma věcma.
Ale jednou se mi stalo, že jsem se svěřila s jednou situací s dětma (byla jsem v šestinedělí, utahaná) a dostalo se mi "podpory" ve smyslu, že se mi vlastně nic nestalo, každá přispívající měla aspoň o jedno dítě víc, přičemž minimálně jedno mělo nějakou diagnózu a podobný situace samozřejmě zvládaly s větším přehledem než já. Objektivně se nic nestalo, ale tenkrát mi to nepřidalo.
A pak klasika- tu a tam snaha o osobní výpad, ale vzhledem k tomu, že se tu zas až tak moc nesvěřuju, to byla akorát střelba naslepo.
Někdy se může fakt vymstít tady napsat něco citlivýho.