Tak tak.
Já nemám prostě tu posedlost vzhledem a budování sebevědomí ráda. Přiznám se, že chválím velmi málo, to ostatně víte zde sami, ale když pochválím, tak to myslím opravdu vážně a není to takové to no ty jsi ale šikulka, když si to nemyslím. Já takhle děti nikdy nechválím. Řeknu třeba konkrétně tohle je dobré, tady to by mohlo být spíše tak či onak, musíme se soustředit více na tohle, apod. Určitě, když mi dítě přinese nějaký obrázek či nějaký výtvor, tak neřeknu no ty jsi ale šikulka, to se ti moc povedlo. Spíš se na to dívám a všímám si, co je tam dobré a co tolik ne. A mluvím konkrétně. Šikulkování nesnáším. A říkat dceři, jak je krásná, podle mne není dobré. Je to fakt úchylné. Takto chce někdo budovat v děvčatech sebevědomí, že jim bude říkat, jak jsou krásné? To asi není ta správná cesta. Bála bych se, že budu mít z dcery nějakou fiflenu, pipinu, co bude hodinu stát před zrcadlem apod. O tohle nestojím.