Tak to se opravdu neshodneme.
Zkusme si teď představit hypotetickou situaci: já věřím, že mé dítě má jazykové nadání. Půjdu s ním např. do PPP, tam mu udělají pár testů a prohlásí ho za zcela průměrné dítě (jímž skutečně objektivně je) s normálním vývojem řeči. Pomyslím si: jejda, tak já ho chválila a on je to přitom docela obyčejný trouba?
Těžko, nebo nevím, jak jiní, mě rozhodně napadne: ať si říká kdo chce, co chce, náš Pepíček je stejně úžasnej a krásně povídá!
Nemám z toho žádné výčitky, jako že jsem nedala na názor odborníka, přijde mi to fakt v pořádku. Jiná věc je, pokud rodič potřebuje odborné potvrzení na to, že dítě je geniální a honí ho po všech čertech a stále není spokojen, to potom je škodné to dítě. Ale v běžné situaci o tohle většině rodičů nejde. A napadá mě, že kdyby okolí těch nezdravě ambiciózních rodičů trochu víc uznalo speciální talenty dětí, neměli by třeba tolik potřebu běhat po poradnách a trenérech.