Syn tedy tuhle větu nepoužívá, ale má v rukávu jiné ....

Oblíbená momentálně je : "Nechápu, proč v téhle rodině mám všechno dělat já!" - na mou žádost na vynesení odpadků, uklízení svého vlastního pokojíčku či uklizení bordelu po své vlastní andulce...

Reaguji dle momentální nálady - vtípkem nebo řevem...

A ještě miluje taky hlášky typu - tohle je hrozný den, nejhorší den mého života, a nejlépe včera: "Prosím tě, co na mě řveš? " - když jsem mu klidně řekla, ať se napije...
To už jsem nevydržela a zeptala se ho, pokud je tedy tohle křik, jak by hodnotil situaci, kdy zařvu pořádně ?
No, nakonec jsme se tomu jeho přehánění zasmáli, ale občas bych ho...

Je už od narození hrozná citlivka a všechno si bere moc osobně, jako že se mu okolí směje a přitom se třeba smějí vtipu, který řekl...

No, naštěstí z toho malinko vyrůstá a vidím světýlko na konci tunelu - s cynickou a ironickou matkou mu nic jiného nezbývá !