U nás se s plnoletostí našich dětí nezměnilo nic,protože stále měli jaksi nohy pod naším stolem.Stále jsme si byli jejich rodiči i partáky,záleželo na situaci.

O nějaké jejich opravdové samostatnosti a dospělosti mohou ony i my jako jejich rodiče mluvit až od doby,kdy se zcela osamosatnili - to je,že si sami zajištují bydllení,stravu a jsou výdělečně činní. A přesto všechno je snad milujeme ještě víc nebo si to jen víc uvědomujeme,co v nich máme.