Já taky ne. Náš vůz pochází z přelomu tisíciletí a je pravda, že v těchto materiálně šťastnějších letech jsme i měli na slušnou akontaci.
Ne, že bychom teď pracovali míň. Jen jsme tou všeobecnou prosperitou zchudli na hranici únosnosti a celkem jsem se poučila, co přesně jsem si dřív představovala pod pěkným názvem "dobrovolná skromnost". Poučení je vždycky fajn, teď půjdu vydělávat dětem na aspoň tu jednu gulášovou porci. Až auto umře, další mít nebudem a vzhledem k tomu, že pro šest asi nebudeme mít ani na vlak, tak jsme docestovali. Což vezmi ďas. Pořád to ještě jde, byť by čtyřicet tyčí bodlo a neprofičely by zájezdem.