Možná si o sobě moc myslím, ale fakt mám dojem, že po zbohatnutí jsem netoužila snad nikdy, mít se dobře, to jo, a i jsme se jednu dobu, níže zmíněnou, dobře měli, nic nám nechybělo a ještě zbylo. To je ale dávno pryč.
Ani teď nám nic zásadního nechybí, ale musím umět dobře hospodařit, aby mi vystačily peníze na jídlo a drogérii do konce měsíce, přičemž hodně věcí, včetně prášků do praček, myček atd (o jídlu nemluvě) dělám sama, levně doma.
Ono asi na dost lidí, každopádně na mě ano, platí, že čím víc máš, tím víc spotřebuješ, takže pokud se nedostaneš do nějaké opravdu těžko představitelné fáze miliardového bohatství, že ti hlava nebere, kolik že to vlastně máš, je to skoro jedno, jestli je ti málo čtyřicet nebo čtyři sta.
Mně by stačily zpátky časy, kdy jsem věděla, že peníze na jídlo stačí bez počítání.