Mně kdysi říkala tchýně, že je to právě na babičce z otcovy strany. Taky jsem o tom nikdy neslyšela, ale chtěla to tak, tak jsem jí nebránila. Moje matka zase tvrdila, že "to přece nikdo neurčuje" a trvala na tom, že jí je koupí sama. No, rozsoudit je bylo taky tehdy docela nemožné, ale každá si trvala na svém a já řekla, dobře, když se nemůžete dohodnout "kdo to zaplatí" kupte každá jedny.
Čau může nosit ty, třeba někdy jednu ztratí, bude mít další.
Tomu se kupodivu babičky nebránily a koupilky každá jedny.
Ale obě trvaly na tom, že si je jako matka mám vybrat já. Tak jsem vybrala jedny menší a jedny větší.
Ty od tchýně noila ddcera asi rok (přece jen byly hezký) a pak jednu kupodivu ztratila (nevěnovala jsem tehdy pozornost tomu, že se občas rozepínala a už nikdy jsme jí nenašla) tak dostala ty druhý. Oboje využito.