Mně by logicky vycházelo, že nemůžou nesmrdět. Ale dobové písně a básně mluví spíš o milencích a milenkách vonících jako různé příjemné věci.
Četla jsem esej od Komárka o Tibetu, kde se lidé tradičně nemyjí vůbec. Jako vůbec nikdy. Pravda, je tam chladněji a suchý vzduch, ale stejně... a prý nesmrdí zdaleka tak, jak by si člověk myslel, že budou.
Prý, když si nějakou dobu vydržíš nemýt vlasy šamopnem, přestanou se ti pak mastit a taky to po překonání infernové smradofáze dál už nesmrdí. Prý.
Ale co když na tom něco je.