Tesil je prevít.
Já stará ještě pamatuju, že první deodoranty, které se u nás prodávaly, nebyly moc účinné, fungovaly jen chvilku a hlavně chlapi je vůbec nepoužívali, to začalo hromadněji až tak v druhé polovině devadesátých let.
Taky třeba ještě můj první muž byl z domova naučený, že se koupali jednou týdně a mezi tím si teoreticky měli umýt nohy a krk, což ale nikdo nekontroloval a návyky změnil až po ročním studijním pobytu ve Státech, kde chudák prodělal kulturní šok, který mu přivodil tik.
Já si pamatuju za školy, jak děsně smrděly některé učitelky, ale celkově mi utkvělo hlavně to, že většina lidí a míst smrděla především cigárama.
My se doma koupali denně a pocení v podpaží se řešilo několikerým omýváním žinkou a mýdlem a převlékáním.
JAko holka bych nikdy neuvěřila, že rodiče budou jednoho dne používat deodoranty a stalo se.