Jen málo lidí sepíše závěť, nemá tu tradici. Většinou se vše snaží rozdat už před smrtí, to činí i moji rodiče. Přijde mi normální vzdát se dědictví ve prospěch nejbližších, teda v naší rodině je to normální jev. A neznámého sourozence, zavržené dítě, prostě za nejbližšího nepovažuji, i když pokrevně nejbližší je.
Vždycky mě překvapí kolik lidí si stojí za svým nárokem, i když zesnulého téměř neznali nebo k němu z nějakého důvodu nemají vztah.