To mi přišlo naopak, cesta s kojícím se dítětem byl problém, neustálé vymýšlení kdy a kde ho nakojit, moje stydlivost mi nedovolila kojit na veřejnosti. Zatím co lahvičku jsem mu dala na veřejném místě a klidně mu jí dal tatínek nebo třeba babička, vlastně nebylo nutné sebou brát dítě na cesty.
Lahvičky jsem brala jako vysvobození. Kojení mi přišlo na miminu to nejhorší a neměla jsem z něho vůbec dobré pocity.