arsielo,

obecně nevím, ale tady u těch uší mi to přišlo dost jasné, protože šlo evidentně o nějaký chronický problém a myslím, že identifikace problému záleží na subjektivních pocitech dítěte, něco ve smyslu, začlo to svědit, rychle kapky...a že ve chvíli, kdy už je problém zjistitelný lékařem, tak je vlastně pozdě .

U volně prodejných léků by měl mít rozhodující slovo rodič. Pokud dítěti do papírů napíšu, že dítě nemá dostat lék obsahující ibuprofen, tak by ho nemělo dostat ani na pokyn lékaře, pokud by tedy nešlo o záchranu života, tedy že by to byl jediný způsob, jak třeba srazit život ohrožující horečku, který by byl dostupný....i když je to asi dost nereálná situace. Jinak bych očekávala alespoň telefonát a konzultaci, jako že lékař předepsal Brufen, ale dítě má v papírech, že ho nemá brát, jak se máme zachovat...dokážu si představit, kdy řeknu, ať ho dítěti dají, ale ať jsou připravení řešit silné krvácení z nosu apod.

Jinak prostě pokud nejde o život, je rodič pořád ten hlavní a já to považuju za správné, i když vím, že mnoho lidí dává přednost tomu, aby to v rámci "ochrany dítěte" bylo jinak...Prostě to beru tak, že pokud se sekne rodič, je to jeho problém a trpí spolu se svým dítětem. Nemá koho žalovat a neměl by být nikým žalován. Pokud se sekne lékař, tak tam to je o tom, jestli rodič myslí, že došlo k pochybení a rozhodne se žalovat lékaře. Ten je s touto možností obecně srozuměn a myslím, že je na podobné případy i pojištěný. Pokud se sekne zdravotník na táboře, tak je to prostě špatně, protože měl minimálně dva kompetentnější konzultanty (rodiče, jehož kompetentnost spočívá především ve znalosti vlastního dítěte a v právu rozhodovat o něm, a lékaře).
Postupovat vědomě proti pokynům rodiče uvedeným v dokumentaci dítěte považuju za neomluvitelné.

A upřímně, já bych zdravotníka na táboře nebo podobné akci nedělala ani za zlaté prase, já jsem fakt připodělaná, i když mám cizímu dítěti desinfikovat bebíčko na kolínku .