Kudlo,
musím souhlasit s Andy. U tebe je to pochopitelné - život ti to nějak "nastavil" a tak ses s tím musela poprat. Ale prosím nenazývej to jako jedinou a správnou cestu a postoj, alespoň ke svým dětem v budoucnu ne. Myslím, že se zbytečně ochudíte a to bude bolet tvoje děti daleko víc, než když by byly postaveny před hotovou věc jako jsi před ní byla postavena ty. Čas, láska, sdílení, zájem ani peníze nárokovatelné nejsou, ale když to tak nějak nenásilně funguje vzájemně, mají všichni zúčastnění pocit, že jsou rodina. A já klidně přijmu jakoukoliv pomoc, která z mé rodiny přijde, nepotřebuju si hrát na samostatnýho hrdinu a stejnou měrou budu přijatou pomoc posílat dál svým dětem a budoucím vnoučatům.