Magrato,
krásně napsané!
Já to vnímám jako velké štěstí, že mohou s námi prarodiče, rodiče a sourozenci sdílet čas tady a teď. Někdo je o to vlivem nešťastných událostí ochuzen a tak se musí se vzniklou situací vyrovnat, jak to nejlíp jde. Tam kde nejsou rodiče, jsou na sdílení sourozenci nebo rodiče a sourozenci partnera, že by se v životě potkali dva sirotci jedináčci, co se musí spolehnout jen sami na sebe mi přijde jako hodně nepravděpodobné ... čímž neříkám, že se to nemůže stát ...
V rodině především vychováváš příkladem. Kudle se toho příkladu nedostalo, protože to vlivem okolností nebylo možné ... a já mám pocit, že by byla velká škoda, kdyby to bylo považováno v jejích dalších generacích za to jediné a správné.