máme sice babičky a dědečky z obou stran, z té mojí dokonce prababičku a pradědečka, ale na hlídání nikoho. Pokud se stal fakt nečekaný vážný problém, typu nemoc, nemocnice atd. tak hlídala moje mamka. Vzala si dovolenou, brala to jako samozřejmost a já jsem jí za to byla opravdu vděčná. Ale klasické hlídání tak tři, max. čtyři noci v roce kdysi, dnes už téměř vůbec. Abych nelhala, dnes odjíždíme s manželem a bráchou do Vysokých Tater, takže mamka přijde a bude tady do neděle s holkama a se psem, což je paráda, protože nemusím shánět hlídání ani pro toho chlupatého cvoka
Manželovi rodiče nehlídali nikdy, opravdu za celou dobu vůbec nikdy, a to je tchýně v důchodu, bydlí kousek od nás. Nestojí o to a já nemám v sobě tolik drzosti, jako manželova sestra, abych jim tam ty děti nacpala stůj, co stůj. Navíc, tím, jak tam holky nechodily, tak teď už tam ani nechtějí
. Závidím svojí kamarádce, které prarodiče pokryjí doslova celé prázdniny a ona má s manželem dva měsíce celé pro sebe, sice chodí do práce, ale odpoledne jsou jenom jejich. To by se mi upřímně taky líbilo, ale už jsem se smířila s tím, že máme smůlu. Teď jak už jsou holky starší, tak už to začíná být pohoda, ale v době zavřené školky a prvních tříd to bylo hodně zoufalé. Takže ano, chtěla bych, ale už dávno jsem se smířila, že nám prostě není dáno
. Své rodiče mám ráda a tchány vlastně docela taky, takže na našich vzájemných vztazích se to neodráží