Máš pravdu - myslím si to taktéž, neboť jsem to měla stejně.
Ale nemůžu říct, že jsem to kolikrát nevnímala jako nespravedlnost od mých rodičů, hlavně proto, že mé sestře se hlídalo neustále, protože ona je na to sama /není, ale její přítel na to kašle a starej se/ a my to přece nějak uděláme, jinak řečeno - vy se postaráte sami. Postarali jsme se, postarala by se i má sestra, kdyby musela, ale nemusela, tak vymýšlela neustále nějaký hovadiny. No a tak se stávalo třeba to, že jsem byla s malým synem v nemocnici a půlroční dítě hlídala má třináctiletá dcera a nechodila 14 dní do školy, protože manžel si nemohl dovolit výpadek příjmu v práci - bylo to tenkrát dost napnutý a dostávali jsme se z nuly kvůli jeho úrazu. No a to bylo pořád něco.
Takže já za sebe doufám, že u sebe to zvládnu a tu nutnou pomoc budu umět poskytnout všem svým dětem a ne jen těm, který řvou nejvíc a mají kecy typu - no když nepřijedeš a nepohlídáš, mně je to jedno, nechám ho celý den doma pojedu do práce /to říkala má sestra o svém čtyřletém synovi/. A máma jela, protože ona by toho prý byla schopná. Ale nebyla - kecy, prostě věděla, co na ni platí.