"Kudla ale asi nikdy žádnou dobrovolnou nabídku pomoci ze své pěstounské rodiny nedostala, proto ji to přijde "normální"
Kapradino, jak Tě něco takovýho mohlo vůbec napadnout? Že kdo pomoc nepovažuje za samozřejmost, je to proto, že se mu patrně nikdy žádné nedostalo? Kdybych toto chtěla vzít osobně, tak bych se za své pěstouny
musela urazit.
Vnímám to tak, že jednak ta velká věc, kterou pro mě udělali, je víc, než to, co pro děti dělají vlastní rodiče, protože když si rodiče pořídí dítě, tak se o něj starat musí, kdežto oni NEMUSELI a přesto si mě k sobě vzali a dali mi rodinu. A navíc jsem věděla a vím, že když mi teklo do bot, tak beze slova nastoupili a udělali, co je potřeba (třeba když jsem byla nemocná, tak se mi sami nabídli, že mi vyzvednou děti ze školky a školy, když jsem potřebovala někam odvézt, tak se sami od sebe nabídli, že to udělají, trávíme u nich a s nimi část prázdnin, když někdo z nás má přebytek něčeho dobrého - třešní, jahod, hub - tak se o to dělíme). A jako bonus nemáme problém spolu vycházet, takže každé setkání a každý rozhovor jsou pro mě jak oáza klidu.
Co sem píšou někteří lidé, tak někdo tohle ani zdaleka nedostane od vlastních rodičů. Rozdíl je snad jen v tom, že já si uvědomuji, že na nic z toho nemám automaticky NÁROK a tak to všechno považuji za veliký dar a "koupu" se v tom pocitu, že mám někoho, kdo je mi v případě potřeby ochoten vyzvednout dítě ze školy a přivést mi ho. Ale přišlo by mi ode mě nehorázný to jakkoli VYŽADOVAT nebo se na to spoléhat v situaci, kdy nejsem nemocná nebo snad dokonce v situaci, kdy se mi neděje vůbec nic mimořádného. Myslím si, že dospělý zdravý člověk by si měl v první řadě pomoci SÁM a "nepochtívat" nic po těch, kdo už svou hlavní povinnost vůči němu splnili.
Jak tu už padlo - a nevím, jak je možné moje slova takto vyložit, ale stalo se - to v žádném případě nebylo míněno tak, že je ta pomoc nebo vzájemná spolupráce špatná - naopak, když si třeba prarodiče vezmou vnoučata na prázdniny, tak je to od nich krásný a jistě jim to vzájemně hodně dá, ale není to NÁROKOVÝ, prarodiče můžou být unavení/mít svoje plány, a dle mého názoru děti mohou být RÁDY a šoupat nohama, když jim to prarodiče nabídnou, ale pokud jim to nenabídnou, tak asi k tomu mají svoje důvody, které je nutné respektovat. Stejně tak jako mohu poprosit, zda by babička nevyzvedla dítě ze školy, ale babička přece může mít v ten den svůj program, fakt je nárokový po ní chtít, pokud se nejedná o mimořádku, aby ho zrušila a hned naklusala?
Znám takové babičky a dědy, kteří okamžitě zruší svůj program nebo to ani dětem neříkají, aby mohli vyhovět, když po nich děti chtějí třeba vyzvedávat vnoučata, a nelíbí se mi to. Ne to, že jsou ochotní, ale kvůli tomu takto upozaďují sami sebe a dávají dětem i vnoučatům vlastně signál, že na nich a jejich potřebách "už nezáleží".