magráto,
babička s dědou, když ještě děda žil, si syna brali pravidelně. A nikdo to od nich nechtěl, nikdo je to o nežádal - chtěli ONI, protože s ním chtěli trávit čas. Když byl mimino, tak s ním jezdili třeba s kočárkem venku, dvě, tři hodiny. Brali si ho o prázdninách na chalupu, sami, od dvou let, tuším. Když byl větší, tak ho vodili na kroužky. Do 4. třídy jsme se v tom vození střídali všichni, protože syn jezdí do ZUŠky na Žižkov a výtvarka mu končí v sedm, to už je v zimě dávno tma; teď už jezdí sám, ale babička tam za ním někdy přijde a přinese mu třeba palačinky nebo ovoce. Prostě s ním sama CHCE být, nikdo ji neúkoluje.