jentakj,

a docela "legrační" na tom tvém příběhu je, že si maminka určitě opravdu upřímně myslí, že vám hodně hlídala a zcela výjimečně nemohla.

Je to určitá provozní slepota, postihuje to všechny generace - tvoje máma očividně nevnímá, že pro tebe jsou některé věci v práci prostě nepřekročitelné, že na slíbenou pomoc spoléháš a nemůže to být "pokud se mi to bude zrovna hodit"; jindy zase vidím třeba, jak kámoška lehce vyčítá své mamince, že není ochotná zajet vyzvednout vnouče cestou z práce 3x týdně, ačkoliv je to "jenom vyzvednutí a já pak malého za hodinku vezmu od ní". Přičemž kámoška si v té době chce v klidu nakoupit, jednou týdně zajít na angličtinu - čili není to konec zaměstnání přes který vlak nejede. A když jsem jí říkala "tvojí mámě je šedesát a celý den v práci stojí, tak přece může mít všeho plné kecky", tak pro tu kámošku vyzvednutí dítěte cestou z práce prostě nic unavujícího není... (dohodly se 1x týdně na té angličtině, což jsou vlastně dvě a půl hodiny, ale kámoška má pořád trochu pocit, že by babička mohla víc, že je to chvilka...)