Já balím celkem v klidu, podle rozsahu akce s náležitým předstihem (vyprat potřebné oblečení a pak už ho netahat, ať se nemusí prát ještě znova atd.), ale u nás tam ten stres vnáší manžel - třeba dneska jedeme spolu na víkend, já mám už skoro vše sbaleno, jen tam doházím pár posledních věcí, ale manžel předpokládám jako obvykle přijde z práce v době, kdy už jsme měli v plánu odjíždět, a teprve začne hloubat a shánět, co si vezme s sebou (příp. nadávat, že nemá vyprané konkrétní tričko a kraťasy, a že má špinavé konkrétní boty, u toho se mě opakovaně ptá, kam že to vlastně jedeme, co tam budeme dělat a na jak dlouho a jaké má být počasí a jak je to tam s jídlem a kde budeme spát atd.), tj. o akci neví předem vůbec nic, vše je na mě - peníze, pojištění, mapy, jídlo a pití, kam a kudy a čím se jede, kdy máme kde být, kontakt na organizátory a všechno. Byla bych v klidu, kdybych měla vedle sebe normálního dospělého spolupracujícího člověka, ale bohužel nemám a to je ten stres. Většinou odjíždíme o několik hodin později, než jsme chtěli a než by bylo potřeba, a u toho se hrozně pohádáme. Vždy si říkám, že už s ním nikam nepojedu.