Přidat odpověď
já nevím, jak to dělá kdo nedobrovolně, ale já i moje kamarádky máme rodiče jinde než bydlíme my. Když tam děti jedou, normálně se domluvíme, jestli to jde. Obvykle se zeptám jedné z babiček, jestli může, když já to budu potřebovat. Pokud to nejde, volám druhé babičce. Kdyby nemohla ani jedna, zařídím si to jinak. Ale obvykle aspoň jedna může. Mám pocit, že jsou s dětmi rády a že si uvědomují, že s nástupem do školy to hlídání a tedy i jejich čas s vnoučaty notně prořídne. Nikoho do hlídání netlačím, hlídání ocením a jsem za to vděčná. Dokonce beru jako daň za hlídání to, že tchyně nechá ostříhat dceru nakrátko, přestože jí chci nechat narůst vlasy. Když nemají potravinovou alergii, neřeším, čím je tam krmí. Je mi jedno, kdy je dá spát.
Předchozí