Emo,
hodně jde o to, co člověk viděl v dětství a jestli mu to vyhovovalo / nevyhovovalo. Třeba systém "já se nabídnu, když mám možnost", u nás nikdo nepraktikoval. V principu se vnoučata hlídala na vyžádání (mladých), po dohodě (vyžádání není "rozkaz") a do značné míry pravidelně, aby se na ni dalo spolehnout. Stejně tak pozdější pomoc rodičům byla na vyžádání (jejich), po dohodě a pravidelně, aby se na ni dalo spolehnout.
Když byly moje děti malé, nejvíc jsem ocenila pravidelné hlídání, když jsem třeba během rodičáku chodila na dopolední jazykový kurs. Můj tatínek jezdil hlídat (a to už tehdy sice měl důchod, ale taky měl normální úvazek ve strážní službě, ale dohodl se tak, že mu dávali šichty, aby to sedlo). Byla to od něho OBROVSKÁ pomoc a zároveň to dělal rád. Na ty dny, kdy jsem se v poledne vracela z jazykovky, dvouletý špunt spokojený, dědeček spokojený a skvělý oběd na stole, nezapomenu nikdy
A pro své děti bych to chtěla jednou dělat podobně, pravidelně, aspoň jednou týdně jim ulevit, sebe potěšit... Doufám, že to klapne, samozřejmě, třeba budou bydlet daleko a budu brát vnoučata naopak na prázdniny