Přidat odpověď
Kazdy to mame jinak. Reagovala jsem hlavne na to, ze babca pribehne, kdyz dcera chce na jazykovy kurz.... treba.
Osobne jsem studovala vysokou, kdyz moje deti byly male i vetsi, ruzne kurzy s dalekym dojizdenim, nekolikrat behem 20 let. Bylo to moje rozhodnuti, cili jsem se musela zaridit a prizpusobit, aby to bylo mozne. Ani mne nenapadlo oznamit svce matce "Hele, ja si chci doplnit vzdelani, tak ocekavam...". Jednak proto, ze bydlela daleko, a to hodne daleko, a nebylo to mozne, ovsem mne by taky nenapadlo kvuli tomu si to zvdelani nedoplnovat. A taky by mne nenapadlo to na ni vyzadovat, kdyby bydlela blizko, protoze ji bylo pres 60 a starat se o male deti je napor i na mladsi. Kdyz chtela, byla nejaky tyden u nas. Kdyz se ji to hodilo.
A mne taky ani nenapadne, abych doma sedela a cekala na zapisknuti. Mam svoje aktivity, deti maji datum, a kdyz to jde, zeptaji se VCAS, nekolik dni predem, jestli muzu. Obvykle si to zaridim, ale ne vzdycky. Listky do divadla nedavam znamym, protoze deti cheji hlidani.Kdyz je neco akutniho, stejne to nejde resit, nebydlime za rohem.
Takze muj nazor je byt co mozna nejvic sobestacny a nenakladat povinnosti na druhe. Totez se tyka mne sme. Nechci, abych detem byla na obtiz, kdyz nebudu sama mit moznost se o sebe postarat. Nechci to, protoze by to pro mne byla zatez videt, jak stresuji. Zaridim se vcas, abych byla blizko, aby meli moznost navstevovat, ale ne prevzit peci.
Ona to taky neni zadna radost ve stari byt u deti, ktere tim padem jsou omezene ve svem vlastnim zivote.
Předchozí