já taky milovala dědečka nad rodiče. V životě mě jistě velmi ovlivnil (neb myslím, že on mě prostě jako jediný miloval takovou tou přijímající a nekritickou láskou, které je třeba. Ne mám tě rad/nerad, protože.... Ale miluju tě, protože prostě existuješ. Když jsem se narodila, měl přes 70let, byl skoro slepý, později zcela slepý a přesto se mi věnoval, povídal si se mnou....prostě ideál pro dítě.

Náš otec, tj dědeček marnost nad marnost. Tchán si sám nenamaže chleba, že by vzal děti na blbou vycházku po vesnici, neexistuje. Kašlu na hmotné astatky od rodičů, chtěla bych pro děti dědečka, jako jsem měla a je mi líto, že ho nemají.


Babičky lepší, máma občas pohlídá, ale měla 3děti a byla na ně vlastně sama, takže je dost "vyhořelá" a já to chápu.