Anni, z toho, že bych brala běžně manželův mobil, počítač, peněženku... z toho mám skoro husí kůži. Jsem vychovaná k tomu, že každý má nárok na svoje soukromí. Třeba pojistky jsou uzavřeny na manželovo jméno a když přijde dopis z pojišťovny, tak teprve, když mi řekne, abych ho otevřela, tak si ho přečtu - i když vím, že jde třeba o pojistku domácnosti. Tisíckrát mi už říkal, ať si nedělám s dopisy hlavu, ať je otevírám.. a prostě mi to nejde. Stejně tak mobil, peněženka - beru do ruky až po výslovné prosbě, abych v nich něco našla. Ani manžel neleze do mých věcí, každý máme svůj počítač, svůj pracovní stůl.

Jinak balení - já oblečení pro mne a děti ( to už teď jen ve věku 10 a 6 lehce dozoruju a pokřikuju pokyny, co mají sbalit, na jaře se starší dcera víceméně sama sbalila na 5 dnů), různé bebechy jako kartáčky, opalovací krémy a paodobně, léky, mapy, zábavu, jídlo - to vytvořím seznam a manžel nakoupí. Pokud manžel potřebuje i jeho věci. Na delší dovolenou manžel balí - má svůj systém, který nechápu, ale vždycky všechno najdeme. manžel se stará o kola, auto, foťák, nanosit do auta... Ale tak nějak děláme co je potřeba, pokud jedeme třeba na hory, tak se domlouváme, co je ještě potřeba sbalit a ten, kdo má zrovna volno, jde věc připravit. Teď už dost pomáhají i děti.